Žena, moře a Mary - Goblin VII.

Kolik lidí dokáže zvednout ze židle obyčejná malá ryba. No, upřímně řečeno, není tak malá ani tak obyčejná.

Goblin

(říjen - 2004)

VII.

Hned první setkání přineslo překvapení. Z temnoty kousek pod ní se vyloupl rozcuchaný stín, který postupně nabyl podoby perutýna. Nebyl to nejrozšířenější perutýn ohnivý, zářící převážně červenou barvou, ale příbuzný perutýn černý. To, že postrádal varovné zbarvení neznamenalo, že ostny v roztřepených ploutvých nesou méně jedu.

Už jste i tady, zamračila se v duchu nad rychlostí, s jakou útesoví predátoři okupují Atlantik. Jejich běžným teritoriem je Indický a Tichý oceán, ale na Floridě uniklo z akvária několik kusů. Zdánlivě nepodstatná událost spustila obrovskou ekologickou katastrofu, jejíž konec zatím nikdo nedokáže dohlédnout. V rychlosti rozmnožování totiž nemají konkurenci.

Pojď sem holka. Podebrala samičku pod břichem, která měla okamžitě naježit ploutve a vysunout bodce s jedem. Místo toho se nechala docela krotce zvednout před Prckův obličej.

Hele, nechci ti kecat do života, ale měla bys vyřídit kámošům, abyste zmizeli, kam patříte. Je to na sever, potom doprava do Středozemního moře a Suezským kanálem do Rudýho. Dělám to nerada, ale musím tě prásknout Ichtylovi a ten to nahlásí dál. V Karibiku už vysadili tichomořský žraloky s murénama, na jejichž jídelníček tvůj druh patří. Zmizte, dokud je čas, zakončila proslov, jakého by pravděpodobně k člověku v takové délce nebyla schopna.

Proběhl pouze v Prckově hlavě, ale byla přesvědčená, že ryba rozumí. Možná proto celou dobu klidně spočívala na dlani a nepokusila se uprchnout. Až nyní, když ruka pod břichem zmizela, zřejmě ve svém rybím mozečku usoudila, že je čas mrsknout ocáskem.

Obnovila zásobu vzduchu a pokračovala dál. Když opustila záliv, kde kotvila Mary, zůstala viset na místě se zavřenýma očima. Doufala, že objeví nějakého žraloka, vracejícího se z nočního lovu, a ještě lepší by byl neznámý z hlubiny. Po chvíli zaznamenala slabý vjem, ale jako včera byl příliš hluboko. Pokračovala proto dál, prozkoumávajíc rozsedliny a dutiny, jestli nenarazí na další perutýny.

 

Po návratu ji na palubě očekával Ichtyl a netvářil se vlídně: „Kde si byla?“

„Co tu děláš?“ vyhrkla překvapeně, protože doktor nemíval ve zvyku vstávat dřív než před snídaní.

„Kde si byla?“ zopakoval otázku, a ještě víc svraštil čelo.

„Zaplavat si,“ špitla.

„Jen zaplavat?“ dotíral.

Pokrčila rameny a začala studovat palubu u svých nohou.

„Prcku,“ spustil, „zrušil jsem včerejší odpolední směnu, aby sis odpočinula a ráno začneš vejletem pod hladinu! Tak to ne. Dokud tu neskončíme, nestrčíš bez mýho dovolení pod vodu ani palec u nohy! A nemysli si, že tě ostatní budou krejt. Zdraví máš jen jedno.“

Prsty u nohou roztírala po palubě loužičku vody stékající z vlasů. Nic nenasvědčovalo, že kázání bere na vědomí, což byl v té chvíli i Ichtylův dojem, ale neměl šanci na tom nic změnit. Bude mlčet nebo v lepším případě pouze pokrčí rameny.

„Pochopila si mě?“ zeptal se pro jistotu, i když s odpovědí nepočítal.

Ještě chvíli zíral na jedenadvacetiletou ženu, která v té chvíli víc připomínala zcela dutého žáčka u tabule. Potom zamířil ke dveřím do podpalubí, ale dočkal se překvapení, kterými malá kolegyně občas posádku častovala.

Stačilo jediné slovo: „Perutýn.“

„Cože?“ otočil se jako na obrtlíku.

„Potkala jsem paní perutýnovou. Podle stříbrnýho čumáku, kterej nešel přehlídnout, měla láskyplnou noc a obdařila Atlantik další tisícovkou oplodněnejch potomků.“

„Kde… kde si ji vi… viděla,“ vykoktal Ichtyl překvapeně.

„Jen kousek odtud,“ ukázala k ústí zálivu.

„A foťák si neměla. Holka pitomá, když už neposloucháš, tak proč netaháš pod vodu aspoň foťák!“ rozčílil se a zmizel v podpalubí.

Aby toho nebylo po ránu málo, ozval se z můstku Plešoun: „Prcku, švihej si vzít něco na sebe. Perutýn mění situaci a Ichtyl je schopnej vytáhnout šéfa z postele. O další seřvání asi zájem nemáš.“

Usoudila, že kormidelník má pravdu. Cestou do kajuty přemýšlela, čím si vlastně vynadání zasloužila. Nakonec došla k prostému závěru: „Co můžu čekat od lidí, tohle by se mi pod vodou nestalo.“

 

Zatímco kanicové byli zástěrkou pro zkoumání možného zamoření vody kolem ostrova, perutýni představovali vážnou hrozbu pro celý ekosystém. Podle všeho měl Ichtyl ještě před snídaní válečnou poradu s kapitánem, protože do jídelny dorazil s úpravou dalšího průzkumu.

Zrzoun s Prckem budou dopoledne pokračovat s lovením kaniců a Ichtyl s Čočkou pátrat po perutýnech. Odpoledne se k nim připojí obrovitý Ir, zatímco mladá kolegyně dostane opět volno. Návrh Prcka, že také pomůže při pátrání u hladiny, tentokrát zamázl šéf.

Obě skupiny měly ten den štěstí. Šestnáct kaniců za dopoledne výrazně rozšířilo seznam, jen jedenáct perutýnů nevěstilo nic dobrého.

 

Podvečerní relace s Ženevou způsobila v centrále IUCN pozdvižení. Za roky spolupráce to bylo poprvé, kdy se Mary ozvala dřív než po ukončení akce. Telefonát třetí den poté, kdy měla posádka podle plánu dorazit k Annobónu, mohl znamenat jedině průšvih.

Kapitán úředníkovi ze sekce pro jižní Atlantik nejprve trpělivě vysvětlil, kolik musel vypláznout na úplatku, aby dostali povolení k potápění v teritoriálních vodách u Annobónu. Že to není pravda, z toho si nic nedělal. Alespoň dostanou mimo plat slušné kapesné.

Zakončil informací, že podle jednodenního měření je západní pobřeží ostrova čisté a počet kaniců napovídá dodržování kvót. Nejdůležitější zprávu si nechal na závěr. Při oznámení o nalezených perutýnech stiskl na klávesnici počítače tlačítko odeslat. Požádal úředníka, aby poštu obsahující fotky perutýnů předal na vyšší místa. Potom ukončil spojení s tím, že počká, až se v Ženevě dohodnou o postupu.

Po čtvrt hodině cinkl počítač. Šéf přijal konferenční hovor, ale místo ženevského úředníčka na něho hleděl z monitoru starší vousatý muž. Již se několikrát setkali, jen to jméno někam zapadlo. Na druhou stranu kapitán určitě věděl, že zastává dost vysoký post v NOAA (National Oceanic and Atmospheric Administration – Národní úřad pro oceán a atmosféru při Ministerstvu obchodu USA).

 

- pokračování -

---